Ať už mluví a slyšíte celý víkend „To nechci, to mě nebaví“… 

nebo jen otráveně hází hračky do kouta a chytá se vás za nohu…

Co nám tím dítě vlastně říká?

My si myslíme, že děti mají úžasný a bezstarostný život, můžou si jen hrát a my za ně všechno děláme. Trochu se nám díky vlastním povinnostem a někdy stresu z nedostatku času, vytrácí empatie a chuť se na situace koukat právě dětskýma očima. 

„Tak si jdi hrát… podívej, máš tady asi třicet hraček. Tuhle sis přece tak přála…“ A nic, naopak, začne kňourat. (Mimochodem, kdo z nás si tyhle věty nepamatuje od svých rodičů- vzpomenete ještě, jak jste se cítili?) 

Proč to nefunguje?

Tady jsou 3 různé důvody:

  1. 1.Hlavně malé děti nám tím můžou říkat : „Nelíbí se mi to , co právě teď dělám.“V tom případě je na nás, abychom přišli s nějakou fajn aktivitou, která dítě zaujme. 
  2. 2. Někdy to znamená jednoduše : „Mami, chci tvojí pozornost. Všímej si mě“. Tady je třeba porozumět tomu, kolik právě naše dítě potřebuje mazlení, dotyků a míry pozornosti, společných chvilek. A opravdu si naplánovat, kdy a jak mu to budu během dne dopřávat.
  3. Může to být o tom, jak mají děti nastavenou řízenou a volnou, samostatnou hru. Pomáhejme jim najít cesty, jak se samy zabavit. Trénujte s nimi „nudu“ pravidelně 🙂